Pochod Praha-Prčice

Ahoj všichni 😊
Jak už jste si mohli všimnout v minulém článku, mám hrozně ráda turistické pochody. Nejsem žádný velký sportovec, ale těchto výšlapů se zúčastňuji už odmala. První jsem šla, když mi bylo sedm let a nesl název "Z Onoho světa na Onen svět". Odměnu za něj mám stále uloženou u ostatních suvenýrů z pochodů a doufám, že jí někam nazašantročím. Dost by mě to mrzelo.

Tak, ukončíme nostalgii a jdeme se vrhnout na to, co se dělo včera.

Tenhle víkend, tedy v sobotu 19.5.2018 se konal již 53. ročník pochodu Praha-Prčice. Jedná se o nejznámější a nejmasovější veřejný pochod v Česku, který začal pořádat roku 1966 klub českých turistů. Má už tedy více než půlstoletou tradici. To mi přijde opravdu neuvěřitelné. Každý rok se zvedá počet účastníků, takže si myslím, že má i super budoucnost. Letos jsem se na něj vydala již potřetí. Naposledy jsem ho absolvovala v roce 2010.















Už v pátek ke mně přijela kamarádka, abychom vycházely časně a nemusely nijak chvátat. V sobotu ráno jsme vstaly, došly zaregistrovat nás dvě, plus ještě třetí účastnici, která seděla ještě ve vlaku. Tu jsme poté kolem čtvrt na devět došly vyzvednout na vlakové nádraží. Mohly jsme tedy vyrazit směr první kontrola v obci Přeštěnice a postupně začít ukrajovat kilometry z celkových 31, které nás čekaly. Začátek byl celkem pomalý, než jsme našly rytmus, ale viděly jsme před sebou i ostatní pochodníky a zároveň jsme věděly, že jsou další ještě za námi, takže se šlo parádně. Cesta sice vedla pořád do kopce, ale vypořádaly jsme se s tím poměrně dobře. Když jsme dorazily na první punkt, neboli kontrolu, musely jsme doplnit tekutiny a energii v podobě malé svačinky a točené kofoly. Do mapy jsme si samozřejmě ještě daly razítko jako důkaz, že jsme daným bodem prošly. Dále nás pak cesta vedla opět kopcovitě na Zrůbek, před Dobřemilice do Klokočova a do Nadějkova, kde byla druhá kontrola. 




 Opět jsme se hnaly za razítkem a za občerstvením. Postupně jsme začínaly cítit nohy, ale vidina cíle nás hnala dopředu. Zbývalo nám totiž už jen 13 km. Po zdolaných velkých kopcích jsme už byly v podstatě na horizontu a šlo se tím pádem trochu lehčeji. Přes Boučí, Starcovu Lhotu, Ounuz jsme se postupně dostávaly blíže k Prčici. Dokonce nás trasa zavedla i ke známé sjezdovce Monínec. Poté jsme zahlédly cíl a už opravdu mírným tempem ho zdolaly. Myslely jsme, že je to kousek, ale pár kilometrů to ještě bylo.







Z této strany nás silnice vedla do Sedlce, což je druhá část cíle. Odtud pak odjížděly autobusy nazpět. Musely jsme přes most pokračovat do Prčice pro cílové razítko a vytouženou botičku. Měly jsme obrovskou radost, že jsme tento náročný pochod zvládly. Trošku jsme si odpočinuly, koupily si suvenýry a vydaly se zpět do Sedlce na již zmíněný autobus, který nás odvezl zpět domů.







Jsem moc ráda, že jsem se na tuto štaci vypravila, protože příroda byla úžasná. Celou cestu, jak můžete vidět na fotografiích, nám krajina poskytovala nádherné pohledy. Tohle se jen tak nevidí.

Příští rok plánujeme vyzkoušet trasu z Tábora. Doufám, že to také zvládneme.

Šel jste někdo také?
Chodíte jiné pochody?

Hezký zbytek dne
Marťa









Komentáře

  1. Prčice jsem šla poprvé a naposledy před 45 lety :D :D .. 42 km - a večer jsme šli na taneční zábavu ... dneska bych umřela i na té zábavě :D
    Blanka

    OdpovědětSmazat

Okomentovat